Mé léto v Bradavicích

6. srpna 2016 v 19:31 | Kris |  Knižní doupě
"Usnul, zrovna když sme prolítali nad Bristolem."

Bez rozdílu všichni studenti se těší na chvíli, kdy jim začnou prázdniny. Ovšem prázdniny? Co je to? Nějaké sprosté slovo? (Haha... můj vtípek... Ale přiznám se, že prázdniny jsem netrávila už od roku 2012, takže vlastně chtíle, kdy jsem ukončila střední školu. Ale dost statistik a zpět k článku.)

Letošní léto je speciální tím, že jsem se rozhodla jej strávit u svých velmi dobrých známých, jež si myslím znáte i Vy sami. Možná za to může fakt, že letos bylo výročí vydání knihy o chlapci, který zůstal naživu.


A nakonci června jsem se poprvé podívala již po několikát= do úchvatného světa čar a kouzel... a ještě jsem z něho nevyšla. Jsem totiž neskutečně ráda, že se mi obnovil můj čtenářský apetit, i když to s ním nevypadalo vůbec nadějně.

Ačkoli knihy čtu už po někoikáté, stále pro mne neztrácejí kouzlo a stále tam nacházím pasáže, které mne dokáží rozesmutnit nebo rozesmát. A právě v tom shledávám ono kouzlo, které pro me představuje opětovný návrat ke čtení. Myslím si, že takový pocit se u mě nikdy neztratí... je to zkrátka kniha mého srdce.

Harry Potter je vlastně specifický v tom, že to byla kniha mého dětství, na jeho filmových adaptacích jsem vyrůstala, zkrátka je to i trocha sentimentu, avšak i po tolika letech / přečteních si pořád připadám jako prvák nastupující do prvního ročníku.

Nemyslete si, že se chci vychloubat - to opravdu ne - ale vzhledem k tomu, že jsem tak dlouho nečetla a nemohla jsem se do toho dostat, jsem na sebe celkem hrdá, že jsem stihla přečíst jednu knihu během týdne a kousek. Ono se to prakticky čte samo, obzvlášť když první dvě knížky jsou jako tyčky (nedělám si legraci, jakmile má kniha pod nebo okolo dvouset stránek, je to prakticky modelková míra).

Právě se nacházím v Bradavicích pátým rokem - mám už za sebou Harryho rozhořčení, které na jednu stranu chápu a na druhou si říkám, že bílá lež ještě nikoho nezabila, přes návštěvu na Grimmauldově náměstí dvanáct, až po druhý školní trest s naší milou ministerskou profesorkou a hlavní vyšetrovatelkou v jednom, Dolores Jane Umbridgeovou. (Opravdu tu babu nemusím, ale neumím si příběh bez ní představit.)

Bradavice jsou naprosto úchvatné v každém věku a při každém čtení.

Tentokrát mé čtení s sebou i nese značné nadšení, které ovládám jen s velkým úsilím. A někdy se o to ani nesnažím, jelikož to ke správnému čtení zkrátka patří, že tomu propadnete a nevidíte začátek ani konec klubka.

Ani nebudu komparovat, zdali je kniha lepší než film nebo je tomu naopak. Každé zpracování má něco do sebe. Kniha je obsáhlejší a plnější informací, kdežto film na druhé straně je zdařilým výtahem knihy. To je asi jedné, co budu k tomuto postřehu psát. Opravdu to opět není dílo, k němuž bych musela psát, co se mi v knize líbí a co bylo ve filmu opomenuto.

Ještě než ukončím několika obrázky tento článek, svěřím se, že bych ráda chtěla navštívit Londýnské muzeum Harryho Pottera, kde se projdete Děravým kotlem, Příčnou ulicí a Bradavicemi (a pochopitelně toho bude k vidění mnohem více). Uvidíme, jestli mne tam vítr zavane, každopádně by to bylo naprosto skvělé. A takových fotek, co bych z toho pořídila... myslím, že asi bych dost hltila instagram (haha...).

S jakou knihou, knižní sérií trávíte léto Vy?
Pište mi Vaše typy, ráda si je přečtu. A pokud jsem knihu četla, napíšu, jak se líbila mne a pokud ne, dám Vám vědět, jestli jste mne inspirovali ke čtení.

Mějte krásnou sobotu a posílám pozdrav z Bradavic!

Kris


P. S.: Zde jsou slibované obrázky :-)





Všechny obrázky jsou z google.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Milujete knihy o Harry Potterovi?

Ano. 100% (11)
Ne. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama