Skvosty z pera mé oblibené autorky.

17. září 2016 v 18:44 | Kristýna |  Knižní doupě

Už ani nevím, kdy jsem objevila autorku J. R. Ward, která vdechla život upířím válečníkům, které jsem v životě neviděla a nikdy jsem se s nimi nesetkala. Všichni upíří válečníci, o nichž jsem do této chvíle četla, patří do románového cyklu Bratstvo černé dýky, patří k mým oblíbeným a nedokážu si představit, jak bych byla ochuzená, kdybych nedostala její knížky k narozeninám. Než budu hovořit o Polibku, tak Vás musím trochu s dílem této autorky seznámit.
Velmi jsem se spin-offu obávala, dokonce jsem ani netušila, jestli mám s knihou z knihkupectví odejít, ale nakonec, poté, co jsem dvakrát knihu položila a dvakrát se pro ni vrátila, jsem si ji odnesla domů. A jenom děkuji bohu, že jsem tak učinila, protože to opravdu pro mě byl návrat domů...

Když jsem na první dvě knihy od autorky narazila v knihkupectví, přečetla si anotaci, hned mi blesklo hlavou tyhle knihy prostě musím mít. V té době jsem se vezla ještě na vlně Stmívání, takže další upíry jsem jenom kvitovala a lákala je k sobě s otevřenou náručí.
Pak k narozeninám jsem dostala první dvě knihy, které u nás prozatím vyšly, nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Moje maminka, když mi knížky kupovala, se ptala personálu knihkupectví, kde je najde a nějaká paní jí prý bafla za ruku a dovedla ji sama k regálu a dala jí první dvě knihy do rukou se slovy: "Myslím, že budete neskutečně spokojená." Nato jí mami odvětila, že je to vlastně dárek pro dceru a paní nad tím jenom mávla rukou. "Určitě se jí to bude líbit. Já sama vyhlížím další díl." A rázem na to byla paní pryč a mamka jenom v šoku a v nevěření odešla výběr zaplatit.Když nám to potom vykládala, ani jsem si nemyslela, že by ta paní mohla mít pravdu.


A heleme se. Měla pravdu. První dvě knihy znám nazpaměť, protože než vyšla třetí, měla jsem celkem dostatek času, abych se do nich nořila tak často jako plavec do bazénu.
Bratrstvo je prostě skvělé. Krásní upíří válečníci, kteří mají své problémy a každý z nich je komplikovaná osobnost, že by se na nich psychologové vyřádili. A její um, jak umí každou situaci vykreslit... je až dechberoucí.

Ve chvíli, kdy se autorka rozhodla, že vydá i sérii o padlých andělech, kde je v hlavní roli sedm srmtelných hříchů, zaplesala jsem radostí, avšak udělala jsem trochu chybu, že jsem si koupila hned dvě knihy, protože zrovna příběh tohoto druhu mne absolutně nezaujal.
Bratrstvo mi přijde daleko propracovanější a... prostě upíři to je moje.

Když všichni bratči měli napsané své příběhy, autorka nelenila a vzala si do parády další postavy, které se v příběhu objevily, až jsem se nakonec vyšplhala na 13 knih v knihovně z této série a čtrnáctá má vyjít v listopadu a neskutečně se na ni těším. Je totiž o hromotluckém bratru, který je sice krásný jako by jej vytesali andělé pod taktovkou samotného Michelangela, ale povrchnost byste v něm hledali marně. I u této autorky platí, že ačkoli máte krásný zevnějšek, nemusíte být hnedle házeni do jednoho pytle s ostatními a co se týče mého oblíbeného pořekadla, že vše souvisí se vším, toto je příklad, hovořící za všechno, protože v jeho případě to platí stonásobně.

První kniha z Odkazu černé dýky patří Paradise, pokrevní dceři Abalona, králova prvního rádce. Upíří válečníci se už v předchozích knihách totiž rozhodli ke kroku, že by měli zrekrutovat civilisty, aby se připojili do boje proti Vyhlazovací společnosti. Ta naneštěstí učinila nájezdy na upíří aristokracii a tak bratři museli své priority přesunout jinam.
A vlastně i díky tomu přišel na svět Odkaz černé dýky, kde vidíme nové a mladé upíry, kteří jsou trénovaní těmi nejlepšími.
Avšak u této autorky není ve zvyku, že by mi připravila překvapení - to se stalo pouze jednou a málem jsem si doslova volala záchranku, protože jsem si říkala, jak mi srdce krvácí, až to není možné - v této knize je celkem překvapivé vyústění děje, jehož zápletka je spjata se smrtí jisté upírky, která se zhmotní před Domem bezpečí (což je zařízení pro týrané upíří ženy).

Na facebookových stránkách jsem spatřila obrázek k této knize a nemohla jsem si odpustit komentář. Aniž bych tušila, že mi někdo na něj odepíše (trochu dětinsky jsem z toho měla neskutečnou radost) jsem v dotazu našla zajímavý poznatek, o němž jsem nepřemýšlela.
Paní se mne ptala, jestli v té knize převažuje vedlejší děj nad hlavním, že u této autorky má pocit, že někdy vedlejší děj postav vítězí.
Nikdy jsem se na to tak nedívala, že by to bylo nějakým způsobem převažující, ať už z jedné nebo druhé strany. Ale měla pravdu, něky paní Ward má sklony k tomu dávat vedlejšímu ději trochu více prostoru, než by se nám možná líbilo, avšak mé opět oblíbené všechno souvisí se vším... dává ním tím možnost poznat třeba nepřítele, nebo nám dává příležitost poznat některé situace z více úhlů pohledu a takže vlastně se to geniálně a propracovaně doplňuje, že nemáte po dočtení knih pocit, že Vám něco uniklo.

Její knihy jsou psány s pečlivostí, chytlavostí a čtivostí, kterou jsem snad zažila jen u velmi málo děl, o to víc si jich však vážím.

Abych své povídání nějak ukončila... když jsem četla Polibek krve, bylo to, jako bych se vrátila domů a na mě čekala rodina v podobě upírů, kteří mají své problémy a své starosti, ale nebyla bych si schopná představit chvíli, kdy bych o jednoho přišla, bylo by to, jako bych ztratila člena rodiny.
A o tom přeci knihy jsou, že berete postavy jako živoucí bytosti a máte pocit, že jste s nimi doma... O to krásnější jsou pak návraty k nim.

Pokud chcete sáhnout po paranormálních romancích, kde se rozhodně nebudete nudit a budete se smát... neváhejte a sáhněte po prvním díle Bratstva. Schválně nedoporučuji tento, pokud nemáte přečtené předchozí knihy, protože bez nich bohužel nemůžete stavět a nebudete vědět, kdo postavy vlastně jsou :-)

SHRNUTÍ NA ZÁVĚR
Název knihy: Polibek krve
Autor: J. R. Ward
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 405
ISBN: 978-80-269-0442-7

Kristýna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám v doupěti?

Ano. 88.2% (15)
Spíš ano. 0% (0)
Ne. 11.8% (2)
Spíš ne. 0% (0)
Vůbec. 0% (0)

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 18. září 2016 v 10:44 | Reagovat

Mám rad knihy o upírech, ale na tento cyklus knih jsem narazila po prvé a recenze je skvělá, velmi to na mne zapůsobilo...

2 Medvěd Medvěd | E-mail | Web | 21. září 2016 v 8:41 | Reagovat

Já teda upíry moc nemusím, ale popisuješ to tak zaníceně, že jim snad někdy šanci dám. Zase se mi ale zdá, že to bude více laděné pro ženy že? No třeba do doporučím dál :).

3 Kristýna Kristýna | Web | 25. září 2016 v 11:45 | Reagovat

[1]: Děkuji, to jsem moc ráda, vyzkoušej, myslím, že by se ti to mohlo zalíbit.

[2]: Upřímně, je to opět z dílny knih pro ženy, avšak nevím, možná by tomu dali přenost i muži, ale vzhledem k některým pasážím o tom trochu pochybuji, ačkoli ten příběh je poutavý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama